IDITAROD TRAIL INVITATIONAL
Aljaška 2003
„Ten závod mě fakt dostal. Musím na něj pořád myslet, musím přemýšlet o Aljašce. Musím se tam vrátit.“
„Pojmy jako čas a vzdálenost pro mě přestaly existovat. Pochopil jsem to až po dvou dnech souboje s Aljaškou. Pohyboval jsem se v jiné dimenzi. Třeba sto kilometrů můžu překonat za pět hodin anebo taky za dva dny. Když za čtyři hodiny urazím 15 kilometrů a nebo jen 5, psychicky se z toho hroutím. Vždy mě ale překvapila síla organismu vzdorovat nepřízni.“
„Musíš počítat se vším, ale některé příhody stejně zaskočí. Stačí, když z náústku camelbaku stříkne kapka vody na zip bundy, ten v mžiku zamrzne a pak třeba dva dny nemůžes tu bundu sundat a převlíknout se, dokud se nedostaneš do tepla. Nebo když ti ukápne z nosu na lanko přehazovačky a nemůžeš řadit, protože okamžitě zamrzne.“
„Když je člověk na hraně a cejtí, že to není dobrý, musí bejt dost chlap na to, aby to dokázal vzdát.“
Dostupné informace o závodě
První seriozní informace o Iditarodu
Článek z roku 2001
Z historie Iditarodu, rok 1988
Zprávy Honzy Kopky
První e-mail odeslaný ihned po závodě
otiskla Mladá Fronta Dnes
Autentické vyznání
pocity Jana Kopky bezprostředně po závodě
Abys byl schopnej tenhle závod absolvovat, musíš propadnout do závodního transu, ale přitom si zachovat chladnou hlavu. Kilometr a minuta má úplně jinou hodnotu než v běžným životě. Táhneš kolo sněhem a za hodinu se dostaneš jen o dva a půl kilometru dopředu a přitom těch kilometrů je tam třeba 150 k nejbližšímu místu a ty víš, že se podmínky nejspíš nezmění. Hodiny a kilometry se neskutečně vlečou, zakazuješ si kontrolovat čas a přitom se na hodinky díváš i několikrát do minuty a na computer si povolíš podívat se jen v celou hodinu a přitom víš, že nepřibyde od předchozí hodiny víc než tři kilometry. Jseš sám v tom obrovským...
Jiná dimenze
vyprávění Jana Kopky o Iditarodu – vyšlo ve VELO 5/2003
Na počátku byla možná hlavně zvědavost, touha objevovat dosud nepoznané. Dotknout se hranic vlastních možností, dát volný průchod nespoutané duši dobrodruha. Když se na podzim roku dvoutisícího jablonecký cyklista Jan Kopka smažil v tropech australského vnitrozemí na závodě Crocodile Trophy a poslouchal vyprávění svého amerického kamaráda Pata Norwila, jaká to je extáze závodit na kole na Aljašce ve slavném podniku Iditabike, usmyslel si, že to bude jeho další bikové dobrodružství. Když spolu pár dní po jeho návratu z Alajšky sedíme v jedné jablonecké cyklistické hospůdce, nazvané stylově Cross-country, zamyslí se...
Článek o návratu 750 km na kole z Iditarodu zpět do Anchorage
“Tento článek je kopie z mailu, odeslaném kamarádům přímo z Anchorage, proto se čtenářům omlouvám, že zde chybí diakritika.” Děkuji Honza Kopka
Ještě větší aljašská drsňárna
článek: úvod Kamil Hofman, text Jan Kopka,
fotogalerie: foto Mike Curiak, Pat Irwin
S dobrodružstvími Jana Kopky, který se v nadcházejícím únoru chystá na druhý pokus pokořit zimní Aljašku v epickém závodě Iditarod Trail Invitational, se střetáváte na stránkách Vela pravidelně. Ve světě má řadu příznivců a proslavil se především coby nikdy dobrou náladu neztrácející „beermeister“, jak mu přezdívají. Nedávno na jeho umění zavzpomínali na chatu jednoho z nejuznávanějších bikových serverů mtbr.com. Do myslí svých kolegů se vepsal především nezapomenutelnou hláškou: „Jak můžeš jet tak dobře, když nepiješ pivo?“ Ale jak poznamenává sám Jéňa – je to jen image. Nyní zážitky ze svých závodních extrémů sepsal v autorské knize, kterou si můžete objednat prostřednictvím časopisu. Ne všechno se ale do knihy vešlo a následující příběh je jedna z původně plánovaných kapitol. Skutečná drsňárna.
Fotogalerie 2003
foto: Jan Kopka, archiv Jan Kopka
Iditarod 2005 v obrazech
foto: účastníci závodu
Oficiální stránky závodu
Iditarod Trail Invitational: https://itialaska.com/
